Notre Séjour en France

Cesta do Francie již od začátku byla pro mě pod synonymem „cestou do neznáma za cizími lidmi v atmosféře libozvučného jazyka francouzštiny, ve kterém nejsem nijak kovaný“. Jakékoliv mé představy dostávaly během cesty jiné kontury barev, především ve společenství naší výpravy vládla po celou cestu velmi dobrá nálada na síle nabývajícím humorem. Společenství naší posádky mi dodalo kuráž vystoupit z transitu, konečně mohlo začít dobývaní této země. Naší první zastávkou bylo město Chalons en Champagne, kde jsme si prohlédli krásné středověké město s jeho skvostnými kostely. A nakonec v nám známém lahodném moku město ukázalo

opět svou podmanivou sílu a zvítězilo nade mnou jako kdysi nad proslulým Attilou Hunem.

Odtud jsme se vydali do vesničky Isdes, o které každý v Lužicích alespoň jednou zaslechl. Po tři dny se stala

naším domovem, vždyť cedule u hlavních výjezdů z obce uvádějí Isdes i Lužice.

Vím, že popis jednotlivých památek a míst vám nic neříká, snad město Orleáns, které je proslaveno Johankou z Arku, která je nazývaná PANNOU ORLEÁNSKOU, jen díky tomu, že zde zvítězila nad Angličany.

Tak bych mohl pokračovat do různých detailů. Nejdůležitější věc jsem si uvědomil až doma při četbě Písma ze Skutků apoštolských. Stojí tam: Lydie řekla apoštolům: „Jestliže mě považujete za věřící v Pána, pojďte bydlet do mého domu.“ Tak jako apoštolové se měli přesvědčit svým pobytem u Lydie, komu uvěřila, i já jsem měl možnost poznat skrze přátelská setkání s mnohými, kým opravdu ve svém nitru jsou.

 Dvě takové krásné chvíle za všechny. První byla v sobotu v den, kdy se po opravě benedikoval kostel z 9. století a žehnaly se dva nové zvony. Bylo to po šesté hodině večerní, kdy se většina lidí z Isdes shromáždila v kostele na mši svatou a já nechtíc přišel pozdě a Pčre Michel přes celý kostel šel pro svého českého bratra. A druhá příhoda byla taktéž v sobotu hned po žehnání oněch zvonů, kdy ke mně přišla jedna

paní a nabídla mi, abych opět přijel do Francie. Jak jsem se zalekl dlouhé cesty, přesto už spolu komunikujeme přes e-mail. Obdivuji na stylu jejich života, že se drží tradic a hodnot, které jim pomáhají k láskou naplněným vztahům. Není nic zpátečnického na tom vracet se do historie a k hodnotám, které jsou neměnné.

Tak mě tato myšlenka uchvátila při prohlídce hradu Guédelon, který stavějí holýma rukamatak jako předci ve středověku.

Nezapomněli jsme i my na krásu a hodnotu našeho každodenního života s druhými?Všichni jsme byli nadšení

z ruční výroby tašek a provazů, opracování trámů a kamene do krásy gotických oken. Jít tedy do minulosti není zpátečnické, ale dává to na okamžik uvědomění si hodnoty toho, co máme a vytváříme i my.

Děkuji všem zastupitelům obce za jejich pozvání na cestu a možnost napsat těchto pár řádek.

                                                                                                                         P. Bohumil Urbánek,administrátor